Dovolená s dítetem – část I

Šimo dostal ke svému prvnímu jubileu (10 let) výlet do Londýna s Tetrou (Zdenička) a Strejdou (Já). Do Prahy přicestoval se svokrušou. Chudáci vstávali už v půl čtvrté ráno, aby stačili vlak.

Zdence se začátek cesty moc nevydařil. Večer před odletem šla ještě vyvenčit Amy a zbytek výpravy na Hadovku, a když si Zdenka st. ukládala do mobilu číslo na moji mamču, viděla ho chudák naposledy.

Ráno jsme vyrazili na letiště se smradlavým taxíkem od Áček s nefunkčními bezpečnostními pásy, kterému navíc nefungovala spojka a celou cestu na něco hudroval. Smraďocha jsme dýškem nepodpořili a hurá na checkin …

A je to to, další obstrukce. Dále …

Dvojčata aneb dvojí starost = dvojí radost

V neděli jsme absolvovali návštěvu svatebčanů Nýčovic. Kromně dobrého pokecu a příjemného posezení v hospůdce jsme si kraťoučce užili i role dočasných hlídačů rozverných dvojčátek. A závěr, ať mi nikdo neříká, že starost o potomka je náročná !!! Prd, Starost o dvojčata či více děcek obdobného věku je teprve zápřah. Chvilkami jsem si přišel jako vlk ve známe sovětské hře chytání vajíček. Ať skáčete jakoliv rychle, všechny vajíčka (dětičky) chytit nemůžete :-).

Rodičům zdar a těm vícenásobným dvojnásob.

JJ

PS: nepřebrané fotečky pro rodiče zde.

Vraky Sardinie 2011

Již po třetí jsme se vydali za Patou na Sardinii, tentokrát opět do osady s názvem Capitana (nedaleko Cagliari), kde se Pata pokouší budovat českou sředomořskou vrakovou potápěčskou bázi.

no images were found

no images were found

no images were found

Týden jsme strávili prozkoumáváním vraků Romaghna, LT 112, Isonzo a Loredan, které se nacházejí v hloubce 30 – 70 m. Vše jsme zvládli bezpečně bez trimixu, a to i díky skvělé podpoře ze břehu. Na této luxusní bázi totiž připadají na jednoho potápěče dvě osoby personálu. Dále …

Snowborďáci z GPSC

I když si to Brady nepamatoval, na Jožkově Květinovém plese vznikla idea zrealizovat GPCS Snowboardový camp. Jinak řečeno s Bradyovci jsme se dohodli, že na chvilku opustíme prkénka dvě a obě nohy tréningově spojíme prknem jedním – snowboardovým. Lůca se jako statná organizátorka nedala zahanbit a na víkend 12.-13. března nám sehnala luxusní ubytování na chatě Terezka ve Vítkovicích.

Po lahhvince vína, zaslouženém spánku a fantastické snídani s ftipnou paní kuchařkou jsme vyrazili na svah.

Ze začátku se vše vyvíjelo slibně. Z dohodnutého instruktora se vyklubala sličná instruktorka Zuzka. Špatné zprávy dorazili však hned v zápětí. Jemně vypadající slečna, nám s klidným hlasem a povytaženým obočím oznámila „… no co vám budu nalhávat, ústa si nabijete všichni, a to hned u výjezdu ze sedačky …“. Pravda, nácvik sesedání jsme dělali na mírném kopečku (spíš rovině) a spadli jsme víceméně všichni, ale tak upřímná být zase nemusela.

Sranda začala hned při nastupování na lanovku. Frontu nadržených lyžařů jsme zablokovali hned za turnikety, když jsme si neuměle a hlavně zdlouhavě začli prkna přivazovat k noze. V té chvíli jsme se v duchu omlouval všem snowborďákům, které jsem při lyžování pravidelně obviňoval ze zdržování a zaclánění. Jen co jsme odskákali pár kroků, čekal nás další špek – nástup na lanovku.
Dále …