Bořená hora, aneb potápěčská atrakce Mi8 (24.7.2010)

Ač jsme akci plánovali poměrně dlouho, plány významně ztroskotali. Z původního složení odpadl Hambáč (z důvodu chlupatého zvířátka, které se mu večer usídlilo na rameni – asi makak :-) ). Sraz v 8 ráno na místě se také rozplynul a byli jsme rádi, že jsme se tam dostali na dvanáctou. Finální sestava byla tedy významně zúžena pouze na mne a Oťase.

Pár záběrů z Bořené Hory

Před vstupem do vody Otík zjistil, že mu chybí botičky, dečky i bójka. Vše se podařilo nějak nahradit a my jsme vyrazili do vody. Tam se bohužel ukázalo, že můj zánovní Halsion stále napouští a žádné, dříve osvědčené finty na něj neplatí. Po prvních sedmi minutách ponoru, kdy jsem měl oproti Oťasovi 4x vyšší spotřebu jsem křídlo odpojil a zbytek 80min ponoru dokončil jen na sucháči.
Maximální hloubka lomu je 23m, ale to se, pokud vím, ještě nikomu nepovedlo najít. My jsme se dopátrali max. 17m. Mezi 5 – 7 m myl významný teplotní zlom. U hladiny bylo 23°C, v 7m už jen 14 a v 15m už jen 6°C. Chápete, že se nám 23m hloubku ani moc hledat nechtělo :-).
Největší hit lomu, vrtulník Mi8, ve kterém havaroval 1. Československý astronaut Vladimír Remek, jsme našli jen díky vyvázání, které je po celém lomu. Viditelnost jinak byla velmi špatná. U vrtulníku cca 2m, u Aerovky, potopeného náklaďáčku cca jen 20cm. Na trénink mohu lom velmi doporučit i díky platu v 6m kousek od perfektně upraveného vstupu do vody s lavičkami a stoly na převlečení.

Kolikrát dolů tolikrát nahoru, aneb punk is not dead :-)

JJ

web lomu
link na stranách potápěčských

Fuerteventura 2010 – Diel 10. – Pondelok 12. 7. odlet

Posledné ráno, balenie a posledné raňajky, ktoré si dnes dopriavame na záhrade.. Konečne sú i rána slnečné a teplé..Okolo nás poletujú len hladné holuby a obchádza čierno-biela španielska mačka… Vydáme sa na poslednú hodinku k bazénu, a z lehátok si užívame posledné pohľady na more, surfy, ktoré bojujú s poryvmi a skupinku surfovej školičky… Fúka vietor, ale asi prvý krát je úplné azúro, ktoré je trošku zahalené v opare…Taká príjemná nostalgická atmosféra.. Neviem ako vy, ale ja ten posledný deň dovoleniek nemám veľmi v láske.. Na jednej strane je človek plný dojmov a zážitkov, plný chuti a elánu a takej tej spokojnosti, ako je na tom svete fajn a zároveň ten návrat do reality všedných dní tomu dáva taký smutný nádych, že je to over… I Honza, ktorý sa normálne teší do práce, od rána atakovaný smskami a pracovnými telefonátmi, sa mi zdá trošku posmutný… Dále …

Fuerteventura 2010 – Diel 9. – Nedeľa 11. 7.

Deň pred odletom zas plážujeme, ale začíname trochu netradične… Vstávame skor, pretože ma čaká kurz na surf. Private lesson na 2 hodinky… Aj sa teším, aj som nervózna, poznajúc moj antišportový talent a hneď sa mojej helmutskej inštruktorky Ivy pýtam, čo ma za tie dve hodinky naučí. Je to super, baví ma to, len keby mi to trošku išlo :-) Iva ma upokojuje, že je to prvý krát a balance budem mať po pár hours a nie hneď. A taktiež ma sfukne, že som na seba too critical a že som very very good. Je vraj stupid day a vietor sa neustále mení a i vlny sú celkom fajné a nepomáhajú. Chápem, že ju to baví, i fotiaceho Honzu, lebo moje efektné vyliezanie na prkno musí baviť polku pláže. Dále …

Fuerteventura 2010 – Diel 8. – Sobota 10. 7.

Dnes je ďalší plážový deň a zostávame na našej pláži, kde k našej spokojnosti nachádzame i sprchu so sladkou vodou, čo je balzam na telo i dušu. Ja teda idem makať a Honza si dohaduje prenájom surfu v miestnom centre. Konečne ide na vodu, a ja sa teším, že si užije surfíka… Vietor je však divný a Honza nie je úplne spokojný, hoci na vode strávil pár pekných hodín..

Čo sa týka mojho makania na pláži, musím žiaľ konštatovať, že tentokrát sa domov čierna nevrátim… :-( Neviem, či to bol onen prepálený štart na začiatku pri prechádzke na Sotavento, alebo takmer 1,5 roku dlhý opalovací celibát, alebo či mi chýbal aspoň malý základ, ale žiaľ, musím deň pred odletom skonštatovať, že mojej pokožke sa očividne tunajšie slnko nezamlouvá a dnes som už celý deň v tieni… :-( Dále …

Fuerteventura 2010 – Diel 7. – Piatok – Sotavento Day 9. 7.

Po výletných dňoch nastupujeme na helmutský režim a po skvostnej snídani, na ktorú prichádzame tradične medzi poslednými, vyrážame vybalení na pláž. Spíme tu fakt veľa a neviem, či je to slnkom alebo niečím iným… Vinu trochu pričítam našej spálni – izbu máme skvelú, zvlášť je obývák s terasou a gaučami otočený k moru, ale ložnička je tmavá so zatiahnutými závesmi – a tudíž ráno máte pocit, že ešte nevyšlo slnko :-) Tak asi preto..

Ideme znovu na veternú pláž Sotavento, ktorá je pešky po pláži vzdialená asi 20 min. V dosledku prílivu voda stúpla, a tak je cesta o niečo náročnejšia, po skaliskách, ale zvládame to. Vietor je dnes o poznanie silnejší, niežeby inokedy nebol, ale dnes je to fakt sila.. Piesok sa valí a peelinguje Vám celé telo až to bolí. I vlny sú dnes o poznanie vačšie a to, čo robia surferi na vlnách, to už pokladám za free style. Skáču, robia otočky, o poznanie viac sa i máčajú v mori a hádžu skvostné držkopády, dokonca i tí, čo to evidentne vedia. Dále …