Po úterním nepovedeném Vašíkově double checku Radovanovy výstroje Vašík ještě přitvrdil a kontrolu prováděl opravdu důkladně. Zatím však Radovan s Waltrem realizoval plán, který jsme zosnovali předcházející večer u krvavého steaku.
Protagonisté Radovanovy Pomsty |
Těsně před tím než jsme vyrazili na moře, se k nám Walter obrátil a s kamennou tváří říká Patovi: „Už jsem vyčerpaný z toho, jak pořád něco zapomínáte. Kvůli pozdním odjezdům přicházíme o ta nejlepší místa a tím šanci potkat tygry. Od teď, kdo něco zapomene, platí večeři celé výpravě“. Pata Walterovu řeč s Radovanovou pomocí volně přeložil a všichni v čele s Vašíkem hlasitě přikyvovali.
Čas „pomsty“ se nachýlil a Vašík se nastrojil. „Upsssss – jak je možné, že mám v lahvi jen 80 barů. Před odjezdem jsem to kontroloval a měl jsem tam 220 !!!!!!!!!! Grrrrrrr. Jak je to možné, přeci nejsem blbej …. Grrrr Grrr … Jak je to možné …“. Všichni se dusili smíchy a naráželi na Vašíka, jak je možné, že si nechal otevřenou lahev. A že co se dá dělat – my jdeme do vody a ty máš holt smůlu. No rád bych věděl, co se v té chvilce honilo Vašíkovi hlavou (snad přidá nějaký komentář), ale brunátný byl pořádně :-). Walter se slovy „Já vám to říkal – platíš večeři“ skočil mezi žraloky. Po chvilce Walterův pomocník vytáhl náhradní lahev a dal ji Vašíkovi.
Po ponoru, když Vašík začal vysvětlovat, že nechápe, jak se to mohlo stát, Walter s potutelným úsměvem ukázal na Radovana, který si právě pochutnával na domácím muffinu. Netrvalo to ani vteřinu a muffin nemuffin, Radovan letěl v rozepnutém neoprenu přes palubu mezi rozdováděné žraloky. Vašík okamžitě startoval za ním a ještě ho párkrát přitopil. Chudák Radovan – odsral to za všechny, ale pomsta byla dokonána :-).
Ponor byl opět bez tygříků, pokud pomineme toho 3m drobečka, který se kolem nás a návnady mihl asi na 10 vteřin. Za to Black tipové. Nikdo neví proč, ale jejich aktivita byla významně vyšší, než kterýkoli z předchozích ponorů. My už jsme byli také otrkanější a žraloci dostávali co proto. Vožení se na hřbetních ploutvích a tahání žraloků za ocas byly na denním pořádku. Ti nejodvážnější krmili žraloky přímo z ruky.
Odpoledne jsme s Patou vyrazili zase na golf. 18ku jsme zase nestihli, ale i devítka byla příjemná.