Vraky Sardinie 2011

Již po třetí jsme se vydali za Patou na Sardinii, tentokrát opět do osady s názvem Capitana (nedaleko Cagliari), kde se Pata pokouší budovat českou sředomořskou vrakovou potápěčskou bázi.

no images were found

no images were found

no images were found

Týden jsme strávili prozkoumáváním vraků Romaghna, LT 112, Isonzo a Loredan, které se nacházejí v hloubce 30 – 70 m. Vše jsme zvládli bezpečně bez trimixu, a to i díky skvělé podpoře ze břehu. Na této luxusní bázi totiž připadají na jednoho potápěče dvě osoby personálu. Dále …

Kuli Kuli ze zvířátek – aneb ve Vietnamu se baští vše

Po více jak pěti a půl letech od zahájení série GPSC KuliKuli, obsahujícivších již patnáct kulinářských klání, jsme se 9. dubna 2011 sešli ke klání šestnáctému, opět v všemi oblíbeném Porkyho kubistickém sídle v Kyšicích. Dobrou náladu, vtip i delikátní kuchyni slibovala již zvací SMS: „Ahoj členové Gurmánských Požitkářských Speciálních Cooliakcí! :-) Myslíte si, že v sobotu ochutnáte asijské speciali/s/ty?… Psa, kočku, krysu nebo vránu? :-) Přijdte se přesvědčit. O jídlo se postará firma Deamon a Garfield catering, s.r.o. Zn. Vaříme do roztrhání těla. :-)“. Pro nezasvěcené, Garfield je Bradyho tlustý kocourek a Deamon je Lůcy anorektický pražský krysařík. Dále …

Tradice Louver #5

No co Vám budu povídat. První pátou tradiční kulečníkovou sešn jsme zmeškali, protože Otík si užíval s černoškama někde v Indonésii. Druhou pátou tradiční kulečníkovou sešn jsme propili ve vinografu, od kud, jak sami jistě uznáte, se opravdu velmi težko zvedá. Na potřetí se již vše podařilo a Oťas mohl dostat svou pravidelnou nakládačku :-), tentokrát pouze ve výši 4:2.

JJ

Snowborďáci z GPSC

I když si to Brady nepamatoval, na Jožkově Květinovém plese vznikla idea zrealizovat GPCS Snowboardový camp. Jinak řečeno s Bradyovci jsme se dohodli, že na chvilku opustíme prkénka dvě a obě nohy tréningově spojíme prknem jedním – snowboardovým. Lůca se jako statná organizátorka nedala zahanbit a na víkend 12.-13. března nám sehnala luxusní ubytování na chatě Terezka ve Vítkovicích.

Po lahhvince vína, zaslouženém spánku a fantastické snídani s ftipnou paní kuchařkou jsme vyrazili na svah.

Ze začátku se vše vyvíjelo slibně. Z dohodnutého instruktora se vyklubala sličná instruktorka Zuzka. Špatné zprávy dorazili však hned v zápětí. Jemně vypadající slečna, nám s klidným hlasem a povytaženým obočím oznámila „… no co vám budu nalhávat, ústa si nabijete všichni, a to hned u výjezdu ze sedačky …“. Pravda, nácvik sesedání jsme dělali na mírném kopečku (spíš rovině) a spadli jsme víceméně všichni, ale tak upřímná být zase nemusela.

Sranda začala hned při nastupování na lanovku. Frontu nadržených lyžařů jsme zablokovali hned za turnikety, když jsme si neuměle a hlavně zdlouhavě začli prkna přivazovat k noze. V té chvíli jsme se v duchu omlouval všem snowborďákům, které jsem při lyžování pravidelně obviňoval ze zdržování a zaclánění. Jen co jsme odskákali pár kroků, čekal nás další špek – nástup na lanovku.
Dále …