První ponor (25.4.2009)

První ponor obvykle bývá jednoduchý, zaměřený na seštelování výstroje a zátěže. Walter (ten z Jarůňkovi knihy) nám ráno oznámil, že vyrážíme hned první den na Tigra. Všichni trochu znejistěli, ale nezaváhal nikdo. Na člunu jsme nafasovali vesty. Všichni se rozhlíželi, co to má znamenat, ale jakmile jsme povyjeli z poza-mostu a uviděli příbojové vlny, které bylo nutné s malým člunem, tak jsme pochopili. Walter několikrát zkušeně zakroužil, aby si našel vhodné místo, dal plný plyn a několika mohutnými skoky jsme se dostali za příboj. Tam nám odebral vesty a řekl, že to nejnebezpečnější máme už za sebou.

Oceanic Black Tip Shark

Na místo ponoru jsme jeli asi jen 20 min. To však bylo dost na to, aby se Oťas stačil vyzvracet z podoby. No nevypadal dobře. Dále …

Cesta za tygřími žraloky do JAR (23. – 24.4.2009)

Z Prahy jsme plánovali vyrazit v 11 dopoledne, abychom mohli v klidu v jednu byt v Klatovech a s rozumnou rezervou dorazili do Mnichova na letiště. Skutečnost byla jako vždy jiná. Hambáč měl jako obvykle půl hoďky zpoždění a navíc celou cestu otravoval, že chce zastavit někde na jídlo. V Klatovech jsme pro změnu čekali na Modelku Tomíka, který ač dle Markéty začal balit už předchozí večer, tak ještě ve 2 zabaleno neměl. Do Mnichova nás z Klatov vez Pepa námořník se svou dodávkou. Upaloval jak závodník, takže jsme v Mnichově stihli i pivko. Při cestě z hospody do rentgenů mě Pepa ještě zachránil, když mně upozornil na pas a boarding pas, které jsem nechal v hospodě na stole. Dále …

Ayuthaya a vlak do Ubon Ratchatani (26.2.2009)

Ráno jsme si dali standardní sprchu a dychtivě na lačno vyrazili obdivovat krásy bývalého hlavního města Thajska. Pěšky jsme zvládli dva velké waty. Na ty vzdálenější jsme si najali tuktukáře (tuktuky tu vypadají lépe než v Bangkoku), který se posléze ukázal i jako poměrně schopný průvodce. Celkem s námi objel 5 watů a na závěr nás hodil do příjemně klimatizované restaurace.

Dále …