V pondělí jsme po nedělním nevydařeném potápění vyrazili na moře jak pes na slaninu. Počasí bylo průměrné. Oťas naštěstí vydyndlal na Walterovi něco jako kynedryl, což nás všechny ušetřilo od nechtěné podívané :-).
Když jsme nastupovali na loď, tak se ozval Radovan. „Nevím jak je to možné, ale já nemám lahev se žaketem a automatikou“. Všichni vybuchli smíchy a kroutili hlavami. Každý už někdy něco zapomněl, ale nikdy se nikomu nepodařilo zapomenout to největší, nejtěžší a nejdůležitější – lahev se žaketem a regulátorem. Nejvíce pohoršen byl jako vždy Vašík, který se iniciativně nahlásil na další den do funkce kontrolora Radovanovy výstroje. Walterovi trvala otočka autem na základnu pro chybějící lahev cca 40 minut.
|
|
|
| Krmení pro rybičky | ||
Walterův černý zaměstnanec naházel jako vždy do vody návnadu. Netrvalo to ani deset minut a Walter s prstem namířeným k bóji křičí „Tiger, Tiger“. Na lodi všichni znejistěli a začali padat hesla jako:
- „Tomu kdo tam skočí první, dám 5000“;
- „Jedu zpátky“;
- Tam mně nikdo nedostane ani heverem“;
- „…“.
|
|
|
| Jak to vypadalo před skokem do vody | ||
Při znění podobných hlášek se všichni nastrojili do plné potápěčské polní a připravili se na hranu lodi ke kotoulu vzad.
Walter začal odpočítávat a na GO všichni s rozpačitým výrazem v tváři spadli po zádech do chladných vln indického oceánu. Po kratičké kontrole na hladině jsme rychle spadli do cca 10 m pod hladinou, kde se už houpal na bójku zavěšený – pro žraloky velmi voňavý – buben od pračky s pár dní starou rybí návnadou.
Ač se to okolo hemžilo spoustou Black tipů, odhaduji to na takovou třicítku, tak pro nás byli jako neviditelní. Všichni pečlivě sledovali cca čtyř metrového velikána, který klidně proplouval mezi námi a návnadou. Z jeho obrovského černého oka bylo jasně znát, že pečlivě vnímá každý náš pohyb a že přesně ví, kam máme právě namířen svůj zrak.
Po zhruba půl hodince se na scéně objevil druhý, o trošku menší exemplář námi vyhledávaného tygřího žraloka. S jeho větším bráškou se v návštěvách našeho hejna střídali, což nám trošku zjednodušilo jejich sledování.
Když větší z dvojice tygříků plaval přímo na mně a cca 2 m přede mnou teprve zatočil vpravo, mi rozhodně nebylo všechno jedno a snažil jsem se rozpomenout na všechny Walterovy rady, které nám dával. Po jeho pravotočivé odbočce plaval klidně dál a obrovským černým okem sledoval každý můj pohyb. Jakmile po cca 10 vteřinách zamířil ode mne pryč, mně bylo rozhodně veseleji :-). Za to Otík. Byl cca 15m ode mě a koukal se na mých 15 vteřin „slávy“. Jak říkal, při pozorování tohoto divadla se mu honil hlavou „… v kůži tohohle chudáka, kterého se právě ten obr chystá sežrat, bych být nechtěl …“. Když se Tygřáček odvrátil ode mne, tak si to zamířil přímo na Oťase a věnoval mu stejně pozornosti jako mně :-).
|
|
|
| Žralok tygří v plné kráse | ||
Žraločí klucí s námi vydrželi až do konce ponoru, respektive dokud bylo v bubnu co k jídlu.
Odpoledne jsme vyrazili pro změnu na golf. Bohužel barman nevěděl nic o objednávce levorukých holí pro Patu, čímž pro něj hra skončila. Nakonec jsme vyrazili jen s Otíkem. Na to, že tvrdí, že to nehraje, mu to lítalo fakt pěkně.
|
|
|
| Golfík, golfík, golfík Ne vždy se dá trefit napoprvé  |
||
I díky půjčené bugyně se nám podařilo obejít 11 jamek. Asi na 8 jamce se k nám připojili další kluci. Někteří si zkusili zahrát jednu jamku, jiní zas jen chtěli vyzkoušet řídit bugynu. Těsně před tím než vyrazili zpět na ubikace, se rozhodli, že se ještě kousek nechají popovézt. Na bugynu nás nastoupilo 5. Otík naložil bugyně plný céres a vyrazil jak splašený z kopce dolů. Asi po 40 m, když už na něj všichni řvali, ať zpomalí, na nás na cestě čekala nástraha v podobě příčné brázdy. Oťas prudce přibrzdil a s myšlenkou zabránit vymrštění bygyny do vzduchu jak na skokanském můstku strhl volant doprava. Pata s výkřikem „ty vole co děláš …“ za jízdy vystoupil a snažil se roztočit své nohy jako černí američtí sprinteři. Na první pohled byly poznat jeho tělovýchovné sklony. V každém případě se mu ve sprinterské disciplíně podařilo udělat jen čtyři kroky. Po té přesedlal na baseball a ukázal nám přepychový skluz :-). Každopádně z incidentu všichni vyvázli bez zranění, i když to chvilky vypadalo, že Otík odplatě neuteče :-).