Cesta za tygřími žraloky do JAR (23. – 24.4.2009)

Z Prahy jsme plánovali vyrazit v 11 dopoledne, abychom mohli v klidu v jednu byt v Klatovech a s rozumnou rezervou dorazili do Mnichova na letiště. Skutečnost byla jako vždy jiná. Hambáč měl jako obvykle půl hoďky zpoždění a navíc celou cestu otravoval, že chce zastavit někde na jídlo. V Klatovech jsme pro změnu čekali na Modelku Tomíka, který ač dle Markéty začal balit už předchozí večer, tak ještě ve 2 zabaleno neměl. Do Mnichova nás z Klatov vez Pepa námořník se svou dodávkou. Upaloval jak závodník, takže jsme v Mnichově stihli i pivko. Při cestě z hospody do rentgenů mě Pepa ještě zachránil, když mně upozornil na pas a boarding pas, které jsem nechal v hospodě na stole.
Už v Mnichově jsem ocenil své nákupy, když jsem se jako jediný z výpravy s taškou vešel pod 20kg. No přeci jen o 4,5 kg méně na samotné tašce než má Oťas s Hambáčem udělá s celkovou váhou divy. Letuška nejdříve vyhrožovala, že za každé kilo bude chtít 30 EUR, ale nakonec jsme se dohodli za 40EUR za jedno přetížené zavazadlo. Bylo třeba říci, že vezeme potápěčskou výstroj a za 40 EUR je možné vést až 32kg.
19.50 jsme vyrazili z Mnichova do Paříže. V letadle jsem vytáhl knížku Richarda Jarůňka „Tiger Shark – hyena oceánů“. Hned mi ji zabavil Hambáč s Oťasem a Tomíkem. Po prohlédnutí fotek a přečtení pár úryvků začali zjišťovat, zda je možné narychlo sehnat nějaký hotel v Paříži, aby a těch 10 dní strávili raději tam :-). Při přistání jsme si prohlédli nasvícenou Eiffelovku a dosedli na letišti Charles de Gaul. Prošli jsme opuštěným terminálem, svezli se vláčkem na další a už běžel boarding na let do Johannesburgu.
Let trval cca 9 hodin a zvládli jsme 8915 km. Slibované turbulence nad rovníkem nepřišli a tak jsme v přecpaném letadle bez zvracejících spolucestujících. Jídlo bylo průměrné, pití neroznášeli skoro vůbec. Když k tomu připočtu zavazadlový limit pouhých 20kg a zavazadla jezdící v Johannesburgu po pásu, ač měla docestovat až do Durbanu a hlášení pouze ve francouzštině a zkomolené angličtině, tak se pokusím dalšímu létání s Air France vyvarovat.
V Johannesburgu už na nás čekal vysmátý Pata se svými 70 kilovými čtyřmi kufry. Odbavení na další let proběhlo v pohodě. Jedinou skvrnou na kráse byla Otíkova ztracená mikina, kterou údajně nechal někde u odbavovacích přepážek.
V Durbanu jsme byli za chvilku. V letadle jsme konečně otevřeli lahev, kterou jsem koupil ještě v Mnichově. Bohužel nám již po prvních doušcích zabavili letušáci s tím, že nám jí vrátí až na konci cesty. V Durbanu nás přivítalo krásných 27°C a sluníčko. Pěkné počasí trošku zkazil Patův kufr s futrálem na kameru (za cca 0,5 mil. Kč). Naštěstí dorazil dalším letadlem a my jsme aspoň měli čas na pár plzeňských piv a nějaký ten dlabanec.
Z letiště do vily na pobřežív Upkomaas to bylo už jen půl hoďky. Díky krátkým přestupům v Paříži a Johannesburgu se celkový čas cesty vyšplhal na krásných 29 hodin.
Večer jsme vyrazili na dlabanec a pár pivek a panáků. V hospodě běželo video s Tygřími žraloky, což vyvolalo debatu zda do té vody vůbec chodit a zda není bezpečnější zůstat v hospodě.

Záložka pro trvalý odkaz.

Facebook comments:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>