Ač jsme akci plánovali poměrně dlouho, plány významně ztroskotali. Z původního složení odpadl Hambáč (z důvodu chlupatého zvířátka, které se mu večer usídlilo na rameni – asi makak 
). Sraz v 8 ráno na místě se také rozplynul a byli jsme rádi, že jsme se tam dostali na dvanáctou. Finální sestava byla tedy významně zúžena pouze na mne a Oťase.
|
|
|
| Pár záběrů z Bořené Hory | ||
Před vstupem do vody Otík zjistil, že mu chybí botičky, dečky i bójka. Vše se podařilo nějak nahradit a my jsme vyrazili do vody. Tam se bohužel ukázalo, že můj zánovní Halsion stále napouští a žádné, dříve osvědčené finty na něj neplatí. Po prvních sedmi minutách ponoru, kdy jsem měl oproti Oťasovi 4x vyšší spotřebu jsem křídlo odpojil a zbytek 80min ponoru dokončil jen na sucháči.
Maximální hloubka lomu je 23m, ale to se, pokud vím, ještě nikomu nepovedlo najít. My jsme se dopátrali max. 17m. Mezi 5 – 7 m myl významný teplotní zlom. U hladiny bylo 23°C, v 7m už jen 14 a v 15m už jen 6°C. Chápete, že se nám 23m hloubku ani moc hledat nechtělo :-).
Největší hit lomu, vrtulník Mi8, ve kterém havaroval 1. Československý astronaut Vladimír Remek, jsme našli jen díky vyvázání, které je po celém lomu. Viditelnost jinak byla velmi špatná. U vrtulníku cca 2m, u Aerovky, potopeného náklaďáčku cca jen 20cm. Na trénink mohu lom velmi doporučit i díky platu v 6m kousek od perfektně upraveného vstupu do vody s lavičkami a stoly na převlečení.
Kolikrát dolů tolikrát nahoru, aneb punk is not dead
JJ