Už to vypadalo, že se mi před silvestrem nepodaří obout mé nové skie. A v tu, na druhý svátek vánoční, se mi v hlavě zrodil nápad, že mi vlastně nic nebrání :-). Zdenka byla na Sliovensku, mamča v práci, jsem prostě slaměný vdovec se vším všudy. Obvolal jsem pár známých a kámošů, nicméně dostatečně na hlavu jako já byl jen Oťas. V 6.00 (večer) jsme tedy měli pohromadě naši dvoučlenou partičku; v 6.30 jsme měli zajištěné ubytko ve Finkenbergu; v 7.00 jsem už večeřel na mekáči; v 7.45 jsme vyráželi od Oťase z Radotína směr Rakousko. Chvilku jsem musel na Oťíka čekat, jelikož si prý musel plnit své „manželské“ povinnosti (asi musel s odpadky :-)).
|
|
|
| Otík a já na ledovci poprvé | ||
Cesta ubíhala hladce a za 4,5 hodinky jsme byli ve Finkenbergu, čtvrť Dornau 321. Ubytko se nehledalo úplně snadno, štěstí jsem měl asi až na pošesté. Všichni většinou chtějí vícedenní pobyty a ne dva blázny, kteří dorazí na půl noci :-). Naše paní domácí byla moc milá. Po telefonu mi řekla, že kolem půlnoci už vzhůru nebude, a že hlavní dveře, spolu s naším pokojem v podkroví, budou otevřeny. Po příjezdu jsme stihli ještě každý dvě pivka z benzínky a pár partiček karet. Nevím co Zdenka prováděla na Slovensku, ale karta mi celkam šla. Nad Oťíkem jsem vyhrál zapínání přeskáčů a odnos lyží na svah. Následující večer jsem litoval, že jsem se nepokusil ještě vyhrát odnos lyží ze svahu :-).
Po klasické rakouské snídani jsme byli na ledovci skoro jako první. Mírně nemilé překvapení nás čekalo pod kopcem, kde on-line informace hlásili z vrcholu -17°C a vítr. Au Au zima zima. Dokoupili jsme tedy ještě pár kusů oblečení a vyrazili vzhůru. Díky extrémnímu počasí byly horní sjezdovky skoro prázdné a krásně upravené. A zima, snad i díky novému oblečení, nebyla až tak hrozná. Po celodenním lyžingu s pouze jedním Oťasovým Tigrem jsme se rychle převlékli v garážích a hurá domů. Z ledovce nám zpáteční cesta zabrala cca o 20 min více, takže v půl jedenácté už jsme byli oba v teple doma.
Následující dva dny jsem měl celkem problémy s chůzí :-), z čehož plyne, že pro mé netrénované nožičky je jeden intenzivní lyžařský den až, až.
|
|
|
| Otík a já na ledovci podruhé | ||
Co říci závěrem … Snad jen, že na bláznivé nápady není nikdy času dost a pokud Vás něco podobného napadne, rozhodně to nezavrhujte jen pro to, že by do toho většina vašich známých nešla, či že by se na Vás dokonce dívali jako na blázny.
Lyžování zdar
JJ