D01 – Odlet, aneb už jsme rodina

Se Zdeničkou jsme v úterý oba ještě pracovali, balení tedy probíhalo do pozdních nočních, respektive spíše ranních hodin. Ráno nás kromně cestovní horečky kolem sedmé budila i otravná moucha. Já jsem ihned, jako muž poslední chvíle, začal dohánět resty, včetně nasazovní oken namísto antikumářích mříží a především usilovně hledat veškeré součásti své cestovní výbavy.

Na letiště jsme cestovali s Profi taxi. Krásný nový černý superb disponoval kromně mírně těžkého vzduchu a modrého majáku i velmi upovídaným řidičem / vojájem. Za těch pár minut nám stačil ukázat své fotky ze základní i lecjaké další vojenské služby, fotku svého obojživelného bojového vehiklu, nabídnout ke koupi tanky a jinou vojenskou techniku za cenu šrotu, udělat reklamu na různá zabezpečovací zařízení a dokonce i poyprávět o své 15 milionové veřejné zakázce pro ministerstvo zdravotnictví, v rámci které objíždí republiku s kamiónem obsahujícím obří maketou kuchyně. Dále …