V pondělí jsme po nedělním nevydařeném potápění vyrazili na moře jak pes na slaninu. Počasí bylo průměrné. Oťas naštěstí vydyndlal na Walterovi něco jako kynedryl, což nás všechny ušetřilo od nechtěné podívané :-).
Když jsme nastupovali na loď, tak se ozval Radovan. „Nevím jak je to možné, ale já nemám lahev se žaketem a automatikou“. Všichni vybuchli smíchy a kroutili hlavami. Každý už někdy něco zapomněl, ale nikdy se nikomu nepodařilo zapomenout to největší, nejtěžší a nejdůležitější – lahev se žaketem a regulátorem. Nejvíce pohoršen byl jako vždy Vašík, který se iniciativně nahlásil na další den do funkce kontrolora Radovanovy výstroje. Walterovi trvala otočka autem na základnu pro chybějící lahev cca 40 minut.
Krmení pro rybičky |