Archiv rubriky: Potápění

V pondělí jsme po nedělním nevydařeném potápění vyrazili na moře jak pes na slaninu. Počasí bylo průměrné. Oťas naštěstí vydyndlal na Walterovi něco jako kynedryl, což nás všechny ušetřilo od nechtěné podívané :-).

Když jsme nastupovali na loď, tak se ozval Radovan. „Nevím jak je to možné, ale já nemám lahev se žaketem a automatikou“. Všichni vybuchli smíchy a kroutili hlavami. Každý už někdy něco zapomněl, ale nikdy se nikomu nepodařilo zapomenout to největší, nejtěžší a nejdůležitější – lahev se žaketem a regulátorem. Nejvíce pohoršen byl jako vždy Vašík, který se iniciativně nahlásil na další den do funkce kontrolora Radovanovy výstroje. Walterovi trvala otočka autem na základnu pro chybějící lahev cca 40 minut.

Krmení pro rybičky

Dále … →

Proti protestům všem se na ranní ponor vyráželo už v 6.50. Ti co ráno budili celou čtvrť prezentací písně „Vysoký jalovec“ se k výpravě nepřidali, což jsme jim později záviděli.
Waltra nahradil pro dnešek jiný divemaster, který vypadal značně opotřebovaně. Drogy, alkohol a 400 ponorů ročně udělali své. Pod vodu s námi ani nakonec nešel a místo sebe, s výmluvou na nemocné uši, poslal syna Walterovy ženy. Dokonce jsme jeli i menší lodí než včera.

Walterova loď, kterou jezdíme na žraloky

Dále … →

První ponor obvykle bývá jednoduchý, zaměřený na seštelování výstroje a zátěže. Walter (ten z Jarůňkovi knihy) nám ráno oznámil, že vyrážíme hned první den na Tigra. Všichni trochu znejistěli, ale nezaváhal nikdo. Na člunu jsme nafasovali vesty. Všichni se rozhlíželi, co to má znamenat, ale jakmile jsme povyjeli z poza-mostu a uviděli příbojové vlny, které bylo nutné s malým člunem, tak jsme pochopili. Walter několikrát zkušeně zakroužil, aby si našel vhodné místo, dal plný plyn a několika mohutnými skoky jsme se dostali za příboj. Tam nám odebral vesty a řekl, že to nejnebezpečnější máme už za sebou.

Oceanic Black Tip Shark

Na místo ponoru jsme jeli asi jen 20 min. To však bylo dost na to, aby se Oťas stačil vyzvracet z podoby. No nevypadal dobře. Dále … →

Z Prahy jsme plánovali vyrazit v 11 dopoledne, abychom mohli v klidu v jednu byt v Klatovech a s rozumnou rezervou dorazili do Mnichova na letiště. Skutečnost byla jako vždy jiná. Hambáč měl jako obvykle půl hoďky zpoždění a navíc celou cestu otravoval, že chce zastavit někde na jídlo. V Klatovech jsme pro změnu čekali na Modelku Tomíka, který ač dle Markéty začal balit už předchozí večer, tak ještě ve 2 zabaleno neměl. Do Mnichova nás z Klatov vez Pepa námořník se svou dodávkou. Upaloval jak závodník, takže jsme v Mnichově stihli i pivko. Při cestě z hospody do rentgenů mě Pepa ještě zachránil, když mně upozornil na pas a boarding pas, které jsem nechal v hospodě na stole. Dále … →