Ráno jsme si dali standardní sprchu a dychtivě na lačno vyrazili obdivovat krásy bývalého hlavního města Thajska. Pěšky jsme zvládli dva velké waty. Na ty vzdálenější jsme si najali tuktukáře (tuktuky tu vypadají lépe než v Bangkoku), který se posléze ukázal i jako poměrně schopný průvodce. Celkem s námi objel 5 watů a na závěr nás hodil do příjemně klimatizované restaurace.
|
|
|
Na začátku je ještě třeba maličko pomluvit Mnichovské Štrausovo letiště. Terminál 1, ze kterého jsme odlétali, působil špinavě a opuštěně. Nejhorší naše překvapení nastalo, když jsme se nechali odbavit a prošli celní kontrolou. V bezcelní zóně byl pouze jeden předražený obchod s hnusným jídlem a dva obchody s parfémy, čokoládou a alkoholem. Poslední jmenované jsme díky dlouhému čekání řádně využili. Dobrá rada – do bezcelního prostoru vstupujte až na poslední možnou chvíli.
Let s Emirates do Dubaje začal velmi příjemně s usměvavými letuškami a letušáky. Každý jsme měli vlastní telku s asi 5 televizními a 10 radiovými kanály. Mimo jiné byly k dispozici přímé přenosy z kamer na čumáku a pod trupem letadla a samozřejmě informace o rychlosti a poloze letu. Krásný bonbónek letu přišel v podobě 5ti chodového menu s možností výběru hlavního chodu. Telecí bylo famózní – mnohé kamenné restaurace by se mohli učit.
V Dubaji nás přivítalo v půl sedmé ráno Dále …
Kuli špatnému počasí jsme z Prahy do Mnichova vyrazili už v 1 odpoledne, namísto původně zamýšlené třetí. I když po cestě občas pršelo, 16.52 (celých 5 hodin před odletem) nás táta vyhazoval na Mnichovském Štrausovu letišti. Nu což, aspoň bude víc času na dezinfekci.
Ač nechci bonzovat, nejveselejší příhody z cesty se hlásit muší. Kromě toho, že jsem z dálnice sjel na benzínku, která byla v protisměru, a s automatem na kafe jsme na benzínce trošku víc zápolili, patřila nejveselejší příhoda této části cesty našim ženám. Ty se s naprostou samozřejmostí a vážnou tváří snažili rozměnit eura na drobnější mince v jiném automatu na kávu, a hrozně se divili, že jim z něj na místo cinkajících euro drobásků žbluňká kafe. Klobouk dolů před nimi, že dokázali obsluhu přesvědčit o špatné funkčnosti automatu a vyzískat své euráče zpět. A dokonce i v drobných.
Podařilo se zprovoznit e-mailové upozorňování na nové články na tomto webu. Pro zasílání upozornění je nutné se zaregistrovat. Zabere to max 1 min, pokud však nemáte tak pomalý internet jako já :-).
Pokud se zaregistrujete, budete si moci nastavit, pro které rubriky (nové články v těchto rubrikách) chcete upozrňováni zasílat.
Jestliže se vám nepodaří registrovat (stránky jsme zprovozňoval na rychlo, tak možná ještě ne vše funguje jak má), pošlete mi jednoduše mail, a já registraci udělám za Vás.
JJ
Jako vždy jsme se začali připravovat na cestu s dostatečným předstihem. Letenky jsme koupili už v září za krásných 11.300 Kč. Jako druhý krok přišlo na řadu očkování. Standardně nás vybavili proti žloutence, břišnímu tyfu a meningitidě. Trochu mně překvapila vakcína proti obrně, ale s doktory se neradno hádat. Hned další přišlo na řadu plánování.
K plánování jsme plánovali přistoupit velmi zodpovědně, abychom zaslouženou dovolenou náležitě využili. Bohužel, po několika sklenicích vína se plánování (jako vždy) zvrhlo do frází „to dořešíme pak“, „tam něco seženeme“, „tam přece musí něco jezdit, to zařídíme až na místě“, atp. :-). Nicméně po třech večerech a dlouhé řadě lahví vína se nám podařilo dát do kupy hrubé obrysy našeho výletu na východ. Jsem velmi zvědav, jak se bude realita od plánů lišit 
| Kdy | Od kud kam | Jak | Jak dlouho | Poznámka / plánovaný fakultativní program |
| 22.2.2009 14:00 | Z Prahy do Mnichova | Autem | 4 hod | Veze nás táta, takže s dezinfikováním organismu můžeme začít už v autě |